Architektury počítačů, Počítačové sítě

• 
• Na aplikační vrstvě běží nějaký aplikační protokol, FTP, HTTP, SMTP, DNS...
• Na transportní vrstvě pak buď TCP nebo UDP.
  • TCP přebere od aplikační vrstvy data, rozdělí na segmenty, očísluje a seřadí. Provádí kontrolu a vyžaduje potvrzení o příjetí dat pro případ znovu poslání atp.
  • UDP funguje podobně, ale kašle na kontrolu. Fire-and-forget. Ztráta jednoho packetu je vklidu aka bez jednoho vojáka válka bude. Přenos videa např.
• Síťová vrstva pak k segmentu přidá hlavičku a vytvoří IP datagram. - provádí tedy adresování a směrování.

• Jedná se o překlad adres z vnitřní sítě na adresy vnější sítě (např. Internetu)
• Nemusíme mít na nějakou podsíť 1:1 adresy.
• Nevýhoda je, že to limituje komunikaci s internetem. Nebo když máme asymetrické směrování (vnitřní síť je propojena s vnější sítí přes víc než 1 router).
• Tyto údaje/překaldy si uchovává v NAT tabulce.
• Static vs Dynamic NAT --> manuálně prekonfigurované nebo využití dynamického poolu.

• Hlavní změna je daleko větší adresní prostor. (IPv4 2^32 vs. IPv6 2^128).
• Pro každého ze 7miliard lidí na zemi teoreticky připadá 5x10^28 adres.
• Je odstraněna potřeba použití NATu, který byla zaveden kvůli vyčerpání adresního prostoru IPv4.
• Jedná se o 128bitové hexadecimální adresy.
• FEDC:0A98:7654:1230:0000:0000:7546:3210 - kde leading zeros may be omitted --> FEDC:A98:7654:1230:::7546:3210
• SLAAC (Stateless Address Autoconfig) - router má prefix a k němu se přidá MAC adresa zařízení.
• Některé protokoly už jsou zavedeny jako součást (IPSec), u IPv4 byl volitelný, ale skoro vždy implementovaný.
• Nezná broadcast, pouze multicast na všechny adresy (...)
• 

• Nejjednodušší aktivní prvek
• Chová se jako opakovač - cokoliv přijde na nějaký port je zopakováno pro všechny proty v něm.
• Původně sloužili opakovače u starých sítí při moc dlouhém koaxu, který při své délce už ztrácel signál, tak se tam jebunl opakovač.

• Nahradil hub - už skoro ví, co kam posílat a nekopíruje - posílá to na daný interface/port.
• Když přijde rámec směrovaný na doposud neznámou adresu (MAC), pošle ho všem a jedna ze stanic se ozve, tím pádem si to doplní do tabulky, na který port/interface to ma příště směrovat.

• Nejvyspělejší aktivní prvek
• L3 zařízení -> má ponětí o IP adresách.
• Dokáže provádět směrovaní podle algoritmů a tím tak vybírat nejlepší cestu pro paket.
• Realizuje překlad adres (NAT)
• Filtrace paketů
• V dnešní době se často používají L3 switche, které mají stejnou funkcionalitu.

• Simple Mail Transfer Protocol
• Slouží pouze k odesílání emailů
• Využívá TCP nad portem 25
• 

• Slouží pouze pro stahování pošty
• TCP/110
• Stáhne email a odpojí se, prohlížení je pak "offline". Moderní POP3 stahují pouze hlavičky a obsah emailu až po rozkliku.

• Protokol pro vzdálený přístup k emailové schránce.
• Narozdíl od POP3 vyžaduje stále připojení.
• Stahuje pouze hlavičky. Obsah až po rozkliku.
• Umožnuje více klinetů být připojeno na jednu schránku + udržuje informace o stavu emailu (jestli byl přečtený atp.) + synchronizuje to mezi klienty. (Dobré u service desku třeba?)

• World Wide Web - systém pro prohlížení obsahu Internetu
• Pro komunikaci se využívá komunikační protokol HTTP/HTTPS
• HTTP slouží pro přenos hypertextových dokumentů (HTML) - TCP/80
• HTTPS navíc zajišťuje i zabezpečené spojení pomocí SSL - TCP/443

• Protokol aplikační vrstvy, používá se pro propojení klient-server pod protokolem TCP.
• Původně emulace terminálu u vzdáleného přístupu.
• Hlavní nevýhoda je, že přenos není šifrovaný --> díky tomu vznik SSH
• Dříve to bylo OK, nebyla potřeba moc bezpečnost, používal se na univerzitních sítích atp, ale dnes v dobách Internetu je to průser.

• Náhrada za telnet
• Šifruje data
• TCP/22
• SFTP (SSH FTP)

• Překlad IP Adres na lépe zapamatovatelná jména
• Hierarchické rozdělení jmen.
• Každá noda max 63 charů, celá adresa max 256. Case insensitive, national characters possible, ale nedoporučuje se.
• Top-Level Domains: generic (.edu, .com, .org, .net) nebo national (.cz, .uk)
• Primární a Sekundární Name Servery (NS) - data jsou trvale uloženy v primárním, sekundární si je nakopírujou. Když je update u primárního, admin musí zvýšit verzi aby došlo k synchronizaci - tohle je častá chyba. Oba jsou autoritativní.
• Resolver je část OS na klientově straně, která komunikuje s NS.
• TCP/UDP

• Základní principy počítače:
  • Skládá se z: pamětí, řídící jednotky, aritmeticko-logické jednotky (ALU) a vstupní/výstupní jednotky
  • Struktura PC je nezávislá na typu řešené úlohy
  • Následující krok je závislý na předešlém.
  • Instrukce a data jsou v 1 paměti. (Pozdějí Harvardská koncepce jinak)
  • Program je tvořen posloupností instrukcí, ty jsou volány tak, jak jsou v paměti
  • Používá se 2jková soustava pro reprezentaci instrukcí, adres, znaků....
• Dva základní koncepty: Von Neumann vs Harvardská
• 
• Harvardská koncepce tedy přinesla především rozdělení paměti pro program a pro data. -> program nemůže sám sebe přepsat, můžeme použít odlišné technologie pro tyto dvě paměti, dvě sběrnice = jednoduchý paralelizmus

Paměti můžeme rozdělit podle:
• Podle typu přístupu:
  • RAM - random access memory
  • SAM - serial access memory
• Podle R/W:
  • RWM - read write memory
  • ROM - read only memory
  • WOM - write only memory
• Podle typu buněk:
  • DRAM - dynamic RAM
    • všechny buňky = kondenzátory. Ten se samovolně vybíjí a je potřeba ho neustále nabíjet (jinak po ~10ms se vybije)
    • informace je tedy uložena ve formě náboje (log 1 / log 0)
    • Buňky jsou uspořádány v matici
    • Prve se čte řádek, pak sloupec.
    • Varianty
      • FP(Fast Page)DRAM, kdy se při dalším čtení už neptá na řádek.
      • S(synchroní)DRAM, která využívá burst mode - zadá se ROW a COL a pak to čte přilehlé
  • SRAM - static RAM
    • informace uložena stavem klopného obvodu
    • Méně paměti, ale rychlejší -> cache paměti, zatímco DRAM pro klasické RAMky
    • pamětově buňky uspořádány do matice
  • PROM, EPROM, EEPROM, FLASH - programovatelné paměti.
    • DRAM a SRAM nedrží svůj obsah po odpojení napájení -> nejsou vhodné pro startovací proces PC -> protom ROM paměti
    • hlavní náplň těchto pamětí tedy je pamatovat si data i bez napájení
    • Existují nějaké pojistky, když jsou v puvodnim stavu, tak vedou proud (log 0), když je (programátor) přepálí, tak proud nevedou (log 1)
    • Tím pádem po naprogramování do nich (ROM, PROM) už není možný další zápis.
    • EPROM jsou pak paměti, které jdou přeprogramovat, informace se ukládá pomocí elektrického náboje, který je kvalitne izolován. Je ji možné vymazat UV zářením.
    • EEPROM pak jdou vymazat elektrickým impulzem. (Electrically Erasable Programmable ROM)
    • V dnešní době FLASH paměti, což jsou vylepšené EEPROMky, princip stejný.
• L1 vs L2 cache:
  L1
  • Integrována přímo na procesoru
  • Data ze sběrnice (která je pomalá) se ukládají do cache (která je rychlá), a procesor k nim pak přistupuje, když je potřebuje
  L2
  • Mezi mikroprocesorem a pamětí.
  • Data putující mezi těmito dvěma díly uvíznou v cachi, a jestli je bude mikroprocesor znovu potřebovat, tak si pro ně šáhne tam
  • Cache je ovládaná speciálním řadičem, který se snaží predikovat, která data bude mikroprocesor používat.

• Reduced Instruction Set Computer
• Programátoři/kompilátory většinou využívali jen pár instrukcí - snaha minimalizovat ten instruction set => RISC
• nejtypičtější vlastnost je tedy malý instrukční soubor.
• V každém strojovém cyklu by měla být dokončena jedna instrukce. (!= že instrukce trvá jeden cyklus)
• Instrukce mají pevnou délku a jednotný formát
• Pro práci s hlavní pamětí se používají výhradně instrukce LOAD a STORE
• Používá narozdíl od CISC zřetězení instrukcí. Jsou řazeny do fronty. Viz obrázek:
• 
• Problém zřetězení instrukcí:
  • Datové - např. když instrukce I5 potřebuje v čase T7 hodnotu, kterou I4 uloží až v čase T9.
  • Strukturální - instrukce potřebují pro některé své činnosti sběrnici, která je ovšem k dispozici jen jedné z nich. Přístup je tedy potřeba koordinovat, což přináší zpomalení.

• Nastává problém, když máme v instrukcipodmíněny skok, čili nevíme, jestli se skok provede nebo ne.
• Nemá smysl zpracovávání pozastavit a čekat na výsledek - lepší je pokračovat ve zpracovávání a pokud se skok neprovede, tak se rozpracovaná fronta instrukcí použije.
• V opačném případě se rozpracované instrukce ignorují a fronta se začne plnit znovu.
• K tomu slouží metoda predikce skoku
• ve formátu instrukcí je vyhrazen jeden bit, predikující zda se skok provede, či nikoliv.
• Tato predikce může být statická (příslušné bity se vkládají již při kompilaci nebo přímo programátorem) nebo dynamická (predikce se přizpůsobuje aktuálním podmínkám)
• Dále existuje jednoduchá jednobitová a přesnější dvoubitová predikce skoku, ta je znázorněna následujícím automatem, kde stav A říka, že se provede skok a stav N že neprovede.
• 

• Pentium PRO přináší zásadní konstrukční změny
• L2 cache je implementována u procesoru jako samostatný čip se stejnou frekcenví jako procesor
• Přechod na RISC architekturu, ale bylo potřeba zachovat kompatibilitu s předchozími procesory --> k tomu slouží Fetch/Decode jednotka, která dekoduje dané instrukce na 118-bitové RISC instrukce
• Instrukce se ukládají do Instruction Poolu (až 40 mikrooperací)
• Z tohoto poolu si může jednotka Dispatch/Execute vybírat instrukce mimo pořadí (out-of-order)
• Provedené instrukce jsou uloženy zpět do banky odkud jsou pomocí jednotky Retire poslána do registrů a L1 cache.
• Proč je důležite out-of-order? Protože dekodovací jednotka se skládá ze tří menších částí - 2 na jednoduché instrukce a 1 na složitejší, může tak vyprodukovat až 4-mikrooperace v jednom cyklu.
• Další verze procesorů už představovali pouze modernizace (více tranzistorů, lepší predikce skoků, více cache, atp.)
• 

IEEE 802 je skupina standardů pojednávajících o LAN sítích, mezi než patří např.:

• 802.2 - LLC
• 802.3 - Ethernet
• 802.5 - Token Ring
• 802.11 - WiFič

Definuje rozdělení 2. vrstvy OSI-RM na sublayery MAC a LLC.

• LLC
  • Multiplexování. -> Umožňuje, aby se v jedné síti mohlo používat několik síťových protokolů (IP, IPv6, IPX, DECnet, AppleTalk, X.25, CONS) současně.
  • zajiˇštuje orpavu chyb.
• MAC
  • Přístup k mediu, řešení kolizí...

Shodné s TS

• Souhrn technologií pro sítě LAN.
• Standard IEEE 802.3
• Pojmenování dle formátu: {Mbps|GbpsG} {Base|Broad} {seg_len/100[m] |-medium}. Např.: 10Base-T
• Koax, TP, Optika.
• U Half-Duplexu CSMA/CD (přístup k mediu)
• 1. Naslouchá, zda je medium volné.
• 2. Pokud je volné, tak zahájí vysílaní a naslouchá, jestli nepřichází signá od jiné stanice. Pokud, ano, došlo ke kolizi (více stanic může detekovat volné medium a začit vysílat). Ukončí vysílání a pošle jam signal.
• 3. Stanice čeká náhodnou dobu, než se pokusí znovu vysílat. Pokud nastane více po sobě jdoucích kolizí, doba exponenicálně roste.
• Existuje více verzí rámců. Nejběžnější je DIX/Ethernet II.

Základní srovnání některých variant Ethernetu

• 10Base5 = Thick Ethernet - 10mm coax, až 500m dlouhé segmenty
• 10Base2 = Thin Ethernet - 5mm coax, až 185 dlouhé segmenty
• 10Base-T - Topologie hvězda, UTP3 kabely, dosah 100m od hubu
• Fast Ethernet - podobné 10Base-T, 100Base-TX(UTP5), 100Base-FX(single/multi modova opticka vlakna)
• Gigabit Ethernet - 1000Base-T, 1000Base-SX
• 10 Gigabit Ethernet - pouze full duplex(no CSMA/CD), UTP6; 10GBaseT

• Jedná se o bezdrátové sítě provozovány v pásmech 2.4 a 5 GHz.
• Nekolik standardů 802.11-802.11ac...
• 802.11a
  • OFDM modulace
  • 5GHz
  • 19 kanelů

• Circuit-switched
  • vyvozeno ze starých telefoních sítí
  • vytvořen kanel pro dvě strany po celou dobu kominikace
  • neefektivní
• Packet-switched
  • Rozdělení dat na packety a zasílání ze zdroje do cíle
  • Neuspořádaně, každý packet mohl jít kudyma chtěl
• Virtual channels
  • Kompromis mezi Circuit a Packet switched
  • Vytvoří se (virtuální) kanál jako v circuit-switched

• Centralizované vs. Distribuované
  • V centralizovaném existuje centrální Routing Control Center (RCC)
  • RCC sbírá informace o routerech a počítá pro ně směrovací tabulky
  • Routery periodicky zasílají své informace do RRC
  • V distribuovaném zná každý směrovač své okolí a vyměnují si navzájem směrovací informace
• Statické vs. Dynamické
  • Při statickém vytváří směrovací tabulky admin manuálně.
  • Je to bezpečnější, méně náročné na CPU, ale neadaptivní. Používá se v malých intranetech.
  • U dynamického se využívá některý z protokolů na sestrojení směrovacích tabulek.

Distance Vector Algorithm (DVA) nebo Link State Algorithm (LSA).

• Routery neznají topologie celé sítě, pouze své sousedy - next hop address
• Směrovací tabulka je periodicky broadcastovaná sousedům (u novějších verzí pak Trigerred update)
• Jako jednotka se udává hop count
• Pomalá konvergence při změně topologie
• Příklad je RIP

• Routery znají topologii celé sítě. Tyto informace jsou pro ně uloženy v databázi.
• Každý router spočítá nejkratší cestu do všech ostatních (Djikstra)
• Rychlá konvergence při změně topologie sítě
• Příkla je OSPF

Při topologiích hovoříme většinou LAN vs WAN topologiích.

LAN topologie:
• Bus
  • Jeden páteřní kabel, na obou stranách terminátor.
  • Příjem všem stanicím, malá bezpečnost
• Star
  • Ve středu jeden centrální prvek
• Strom
  • Rozšíření hvězdy - více hvězd spojeno dohromady.
• Kruh - stanice propojeny přes medium do kruhu

WAN topologie:
• Mesh

• Metalická
  • Nesymetrické
    • Koax
      • jádro je z měděného drátu
      • odolnější vůči interferencím, ale drahé
  • Symetrické
    • Twisted pair
      • Typické medium v LAN sítích
      • Přenosový rychlost podle kvality kabelu (UTP cat1-8)
      • Obsahuje 4 kroucené páry drátů, - kroucení odrušuje elektrický šum
      • 2 typy - stíněná (STP) a nestíněná (UTP). U STP je všechno izolováno, samej plášť -> kvalitka
• Optická
  • Vysoké přenosové rychlosti, žádné elektromagnetické rušení, malá ztrátovost
  • Světlo/záření se přenáší na principu totálního odrazu - dvě rohzraní s odlišným indexem lomu
  • Typy vláken:
    • Jednovidové
      • Přenáší jen jeden "vid".
      • Drahé, ale nedochází k módové disperzi.
    • Mnohavidové
      • Nízká cena, ale dochází k módové disperzi. Ta se řeší třeba Gradientním vláknem (index lomu neni stejny v hlavním vlákně).

• Kolizní - CSMA/CD (Carrier Sense Multiple Access with Collision Detection)
  • 1. Naslouchá, zda je medium volné.
  • 2. Pokud je volné, tak zahájí vysílaní a naslouchá, jestli nepřichází signá od jiné stanice. Pokud, ano, došlo ke kolizi (více stanic může detekovat volné medium a začit vysílat). Ukončí vysílání a pošle jam signal.
  • 3. Stanice čeká náhodnou dobu, než se pokusí znovu vysílat.
• Bezkolizní - CSMA/CA (Carrier Sense Multiple Access with Collision Avoidance)
  • 1. Je-li médium volné, začne vysílat, pokud druhá strana nepotvrdí příjem, tak počká a zkusí znovu.
  • 2. Je-li medium obsazené, čeká náhodnou dobu a pak zkontroluje medium znovu.
  • 3. Je možné využívat RTS/CTS (RTS - Request To Send - Dotaz na vysílání, CTS - Clear To Send - Volno k odeslání), před odesláním packetu samotného.

Pro řadu nenáročných aplikací se vyrabějí malé počítače integrované v jediném pouzdře - tvoří tedy jeden celek --> monolit.

Využívá se většinou harvardská koncepce počítačů, tedy je oddělená pamět pro data a program. Výhoda tedy je používat odlišné technologie pamětí pro data a pro program.

• Pro DATA:
• Energeticky závislé paměti (RWM-RAM)
• Obsah není zachován po odpojení
• Paměťová buňka realizovaná klopným obvodem


• Pro PROGRAM:
• Paměti typu ROM (EPROM, FLASH EEPROM)
• Obsah zachován i po odpojení

Podle účelu paměťové buňky můžeme v monolitických PC najít 3 základní typy pamětí:

• Pracovní registry
  • pro aktuální data (výsledky operací)
  • operand strojových instrukcí
• Univerzální zápisníkové registry
  • ukládání nejčastěji používaných dat
• Pamět dat RWM
  • ukládání rozsáhlých a méně používaných dat
  • Většinou instrukční soubor nedovolí manipulaci s těmito daty, pouze jejich přesun

Synchronizace
Je potřeba synchronizovat strojový a hodinový cyklus. Někdy integrovaná interně - přímo na čipu, ale díky přehřívání atp. dochází k vyšším odchylkám. Jde-li nám o přesnou dobu vykonávaná instrukcí -> externí zdroj synchronizace. Ty mohou být:

• Křemíkový krystal
• Keramický rezonátor
• LC nebo RC obvod

RESET monolitických PC
Je přesně definován počáteční stav počítače --> označován jako RESET. Dojde k nastavení všec registrů na (většinou) 0, atp.

Ochrana proti rušení
Většinou nemáme ideální prostředí a dochází tak k rušení:

• Mechanické vlivy - musíme jej mít možnost bezpečně připojit k desce, musí být odolný proti vibracím a nárazům.
• Elektromagnetické vlivy
• Chyby programátora

= obvody, které zajištují komunikaci mikropočítace s okolím.

• Vstupní a výstupní brány
  • Nejjednodušší a nejčastější používané rozhraní pro vstup/výstup
  • 4 nebo 8 jednobitové vývody, kde lze současně číst i zapisovat 1/0
• Čítače a časovače
  • Čítač je inkrementovaný nějakým vnějším signálem
  • Časovač je inkrementován vnitřním hodinovým signálem
• A/D, D/A převodníky - převod fyzikálních (ANALOGOVÝCH) veličin (napětí, proud, odpor) na (DIGITALNÍ) číselnou formu.

• Data jsou na disku ukládána v bajtech
• Bajty jsou uspořádány do skupin po 512 --> sektor. Jedná se zároveň o nejmenší datovou jednotku, kterou lze R/W na disk.
• Sektory jsou seskupeny do stop a stopy jsou seskupeny do cylindru.

• Způsob R/W na HDD:
• Zrealizováno pomocí směry magnetizace
• Hlava na čtení - nejvíc času zabere přesun hlavy, nejrychleji se tedy čtou soubory, jejichž sektory jsou na stekjé stopě a stopy jsou umístěny nad sebou.
• Hlava na zápis - Elektrický proud prochází cívkou, vytváří tak magnetické pole, které dle směru toku magnetizuje blízké okolí (vzduchová mezera).

• Pits and Lands (Jamky a ostrůvky).
• Princip založen na odrážení paprsků - rozdílne odrážení paprsku od jamek a pevnin.
• Stopa ve formě spirály --> přehrávač musí měnit rychlost otáčení disku (CLV - constant Linear Velocity)
• Rozdíl CD vs DVD je v rozměrech jamek a pevnin.
• 

• CRTčko tvoří skleněná baňka, uvnitř které je vakuum.
• Protože monitor je analogová technologie, tak první se digitální signál z grafiky musí převést na analogový signál, kterému bude monitor rozumět. K tomu slouží DAC konvertory(Digi to Anal convertor). Ty vytvoří "analogové tabulky", které obsahujou potřebné úrovně napětí pro zobrazení R G B barvy.
• Na začátku baňky je elektronové dělo, které slouží jak katoda.
• To vystřeluje pro každou ze 3 barev vysokou rychlostí proud elektronů. Ty jsou záporně nabité.
• Vystřelování má na starosti Wheneltův válec, který je kolem katody. Má záporný potenciál a tím pádem elektrony usměrňuje do úzkého paprsku a zároveň změnou napětí dokáže regulovat množství vystřelovaných elektronů a tím pádem i jas.
• Elektrony dál prochází sérií mřížek, které mají za úkol je dostat až k obrazovce. Mají i speciální funkce - jedna z nich (mřížka g3) elektrony ostří a další (g6) způsobuje konvergenci (pokud je špatná konvergence, tak je obraz rozostřený. Viz odkaz
• Dál elektrony prochází kolem vychylovacích cívek. Ty určujou kam přesně na obrazovku má elektronový svazek dopadnout. Elektrony jdou postupně od levého horního rohu obrazovku k pravému, pak se přejde o řádek dolů a pokračuje zase zeva doprava. Takto se nazvývá rastrování, nebo taky řádkování.
• Jakmile se dojde do dolního pravého rohu dokončí se jeden obnovovací cyklus (refresh). Celá cesta paprsku přes obrazovku se označuje jako "pole" (??420 smoke weed??). Vykreslení dobře ukazuje tenhle obrázek.

• Obrazovka se refreshne 60x za sekundu (klasika 60Hz obnovovací frekvence, známe i z LCD)
• Ještě předtím, než elektron dopadne na obrazovku, tak musí projít maskou. Je to protože elektrony se navzájem odpuzujou, takže by docházelo k rozostření vysílaného svazku.
• Maska je buď kovový plát s kruhovýma ďůrkama (nazývá se Invar a dírky jsou uspořádané do trojůhelníků) a nebo se používá(l) Trinitron. Ten to řešil tak, že maska nebyla kovový plát, ale horizontální drátky (které držely na místě ještě 2 vertiální drátky, které byly umístěné v třetinách, viz obrázek dole)
• Maska je vyrobená z kovu, takže je náchylná na tepelnou roztažnost a působení magnetického pole. To způsobuje, že elektrony nedopadnou přímo na určené místo a zkreslujou se barvy. Řeší se to zakulacením masky (proto je sklo("obrazovka") monitoru zakulacená)
• Jakmile elektrony projdou maskou, tak dopadají na luminofor. Je to speciální látka, která přijme energii z elektronů a vyzáří ji jako světlo. Luminofor je nanesený na obrazovku tak, že tvoří pixelovou matici. Viz obrázek

• Hlavní aktivní prvek - tekuté krystaly.
• Polarizační filtry otočené o 90°
• Tekuté krystaly otáči proud světla tak, aby prošlo druhým polarizačním filtrem.
• Krystaly můžeme pomocí elektrod regulovat - podle toho kolik proudu do nich pustíme, můžeme regulovat kolik světla se dostane k barevnému filtru a tím tak vytvářet různé barvy (RGB báze).

• Mezi katodou a anodou jsou organické vrstvy, které při průchodu proudu z katody do anody vyzařují fotony (srážka elektronů a děr). Tento jev se nazývá rekombinace
• Organické vrstvy jsou sami o sobě zdroj světla - není třeba podsvětlení.
• Vysoký kontrast, velmy tenké, plně barevné, instalace i na pružný podklad, nízká spotřeba.

• Jednotlivé body tvořeny kapslemi.
• Kapsle obsahuje elektroforetický roztok.
• V roztoku - záporně nabité černé částice (inkoust) + kladně nabité bílé částice.
• Kapsle umístěny mezi elektrody a pomocí napětí se částice přitahují k dané elektrodě.

• = programové a hardwarové rozšíření od NVIDIA, díky kterému můžeme využít výkon GPU k výpočtům.
• Sjednotila programování všech NVIDIA karet. Je to rozšíření C/C++
• 
• Jak můžeme vidět GPU má daleko více ALU (arithmetic-logic unit).
• 
• GPU je rozdělena do nekolika Multiprocesorů
• GPU má sdílenou pamět (Device Memory), která se skládá ze tří částí Gloval, Texture a Constants memory. -> Multiprocesory si můžou (pouze) přes tuto paměť sdílet data.
• Jeden Multiprocesor pak obsahuje několik procesorů a ty si vyměnují data navzájem přes sdílenou pamět v multiprocesoru.
• Dále každý Multiprocesor obsahuje cache na konstanty a textury, pro urychlení práce. (obě jsou READ-ONLY)